Puštík obecný (Strix aluco)
Popis
Středně velká, zavalitá sova s velkou hlavou s tmavýma očima a nedlouhým ocasem. Základní barva je šedá, šedohnědá až tmavě hnědá, naspodu světlejší, po celém těle podélné tmavé skvrny. V předjaří se samec pravidelně ozývá hlasem „hú-hu-huhuhuhu-hú“, samice mu při kontaktu odpoví krátkým „kú-vit“. Velikost: délka 37-43 cm, rozpětí 81-96 cm, hmotnost 280-720 g.
Ekologie
Obývá především starší listnaté lesy, najít ho ale můžeme i ve starých alejích, zahradách i v městských parcích. Většinou hnízdí v dutinách starých stromů. Potrava je oproti ostatním druhům sov velice rozmanitá - od savců až do velikosti zajíce, přes ptáky a další obratlovce až po hmyz. I u puštíka jsou ale nejčastější kořistí malí hlodavci.
Rozšíření
V celém areálu stálý druh, pouze mladí ptáci se rozletují obvykle do 30 km od hnízdišť. U nás na celém území většinou nejpočetnější druh sov, vyskytuje se od nížin až do hor více než 1000 m. n. m., ve vyšších polohách ale jeho početnosti ubývá. Dlouhodobé změny početnosti nebyly u tohoto druhu zaznamenány. Na Domašovsku se vyskytuje ve většině rozlehlejších listnatých a smíšených porostů, je nejpočetnějším druhem sov.
Kalous ušatý (Asio otus)
Popis
Kalous ušatý je pták veliký jako holub hřivnáč. Má oválný obličej a bílé peří v závoji kolem očí tvoří písmeno X. Dlouhá pera kolem uší a žlutočervené oči. Ve dne odpočívá v korunách stromů a za kořistí létá při stmívání. V zimě často žije pospolitě. Samec se ozývá poměrně tichých, opakujícím se „hú-hú-hú...“, samice občas mňoukavým „mié“, v toku samec klape zobákem a v letu tleská křídly. Velikost: délka 31-37 cm, rozpětí 86-98 cm, hmotnost samec 177-350 g, samice 240-490 g.
Ekologie
Hnízdí převážně v otevřené zemědělské krajině a v údolních nivách, méně často ve vyšších polohách a při okrajích lesa. Kalousi nejsou nijak výrazně teritoriální, v příhodných biotopech může hnízdit i více párů v malé vzdálenosti. Vlastní hnízdo nestaví, používají opuštěná hnízda jiných ptáků, nejčastěji vran a kání. Mláďata se rozlézají z hnízda ve věku 3-4 týdnů, dokáží s pomocí zobáku obratně šplhat, ukrývají se v hustých porostech keřů a stromů. Kalous ušatý je nejhojnější sovou zemědělské krajiny. Potrava - převážně drobní hlodavci (hraboši, myšice, norníci), méně ptáci, hmyzožravci, hmyz. Kalousi ušatí jsou stálí, přelétaví i tažní ptáci. V České republice zimují také ptáci ze severní a východní Evropy.
Rozšíření
Rozšířen téměř v celé Evropě, ve střední Sibiři, v části severní Afriky a Severní Ameriky. Po puštíkovi obecném naše nejhojnější sova. Vyskytuje se téměř na celém území, nejhojnější je v nižších nadmořských výškách, nad 600 m.n.m. jeho početnost klesá. Na Domašovsku se vyskytuje nejčastěji na okrajích smíšených nebo jehličnatých lesů, v lesních průsecích a polních lesících. Je v pořadí druhou nejpočetnější sovou, výrazně méně početný než puštík obecný.
Výr velký (Bubo bubo)
Popis
Největší evropská sova. Má velkou hlavu s oranžovýma očima a výrazná ouška. Zbarvení těla je žlutě nebo rezavě hnědé, na hřbetě výrazně tmavší, s četnými tmavými skvrnami. Velikost: délka: 60-73 cm, rozpětí: 138-170 cm, hmotnost samec 2000-2700 g, samice 2500-3260 g.
Ekologie
Ke hnízdění vyhledává skály, kamenité stráně nebo zříceniny budov, zpravidla nedaleko otevřených ploch. Od ledna, většinou ale v únoru probíhá tok, kdy se pár ozývá dalekoslyšitelným "hú-u". Hnízdo je kotlinka vyhrabaná na zemi nebo na skále, vzácně hnízdí i v dutinách nebo ve starých hnízdech dravců. Živí se výhradně obratlovci, savci od velikosti hraboše po zajíce, ptáky do velikosti bažanta (běžně loví i dravce a jiné druhy sov).
Rozšíření
Na většině území stálý, nanejvýš přelétavý druh. Na počátku 20. století byly stavy tohoto druhu v celé Evropě silně zdecimovány, díky důsledné ochraně se podařilo tento úbytek zastavit. V ČR hnízdil tento druh odedávna, na počátku 20. století byl ale málem vyhuben - zůstalo u nás cca 40 párů. V roce 1929 byla vyhlášena zákonná ochrana tohoto druhu a počty se opět začaly zvyšovat. V roce 1949 bylo napočítáno 443 kusů, v současnosti se počty odhadují na 600-900 párů. Vyskytuje se téměř na celém území státu, přednost dává oblastem ve středních nadmořských výškách. Na Domašovsku hnízdí na skalnatých útvarech Bílého potoka, Bobravy, Bílé Vody a Svratky. Loví na polních plošinách na celém území.
Sýček obecný (Athene noctua)
Popis
Velikosti kosa, krátký ocas a široká plochá hlava. Vrch těla je tmavohnědý s bělavými skvrnami, spodek bělavý s podélnými tmavohnědými skvrnami. Zejména na jaře se ozývá známým táhlým "půjd", při vyrušení krátkým "kif" nebo "viu". Velikost: délka 23-28 cm, hmotnost 150-265 g.
Ekologie
Původně to byl obyvatel otevřené krajiny s jednotlivými stromy, parků, sadů, starých alejí a hřbitovů. V současnosti jsou nejrozšířenějším prostředím vesnická sídliště s hospodářskými budovami. Hnízí v dutinách starých stromů, ve výklencích zdí, v kostelích. Potravu tvoří hlavně drobní savci, dále ostatní malí obratlovci a větší druhy hmyzu. V době krmení mláďat jsou důležitou složkou potravy žížaly.
Rozšíření
Na většině území se početnost po roce 1950 silně snížila, místy úplně vymizel. V ČR obývá převážně otevřenou zemědělskou krajinu, v současnosti téměř výhradně okolí lidských sídel. Jako v téměř celé Evropě došlo i u nás k výraznému poklesu stavů, v letech 2001-03 byl počet odhadnut pouze na 250-500 párů a stavy patrně dále klesají. V celém areálu stálý, ojediněle přelétavý druh. Na Domašovsku se vyskytuje občas, několikrát byl zastižen v údolí Bílého potoka, v aleji mezi Říčkami a Domašovem, v okolí Podkomorské myslivny nebo například v areálu zemědělského družstva ve Veverské Bítýšce.
Sova pálená (Tyto alba)
Popis
Středně velká sova, na přední straně hlavy má výrazný srdčitý závoj tvořený peřím uspořádaným soustředně kolem očí. Shora je šedá s výraznými bílými tečkami, zespodu světle žlutě rezavá nebo bělavá s tmavými tečkami, ty můžou téměř úplně chybět. Velikost: délka 33-39 cm, rozpětí 80-95 cm, hmotnost 220-405 g.
Ekologie
Původně tento druh hnízdil ve skalách a stromových dutinách. Ve velké části svého areálu se však stala synantropním druhem a hnízdí především ve věžích kostelů, ve zříceninách, na půdách hospodářských budov. V ůnoru a březnu probíhá tok, při kterém se oba partneři ozývají chraplavým hlasem. Počet hnízdění v jednom roce a velikost snůšky jsou závislé na potravní nabídce. Je-li potravy málo, nemusí v daném roce zahnízdit vůbec. Nejdůležitější složkou potravy jsou drobní hlodavci. V menší míře se živí i ptáky, obojživelníky a větším hmyzem. Potravu loví v noci za pomalého letu nízko nad zemí, v době krmení mláďat vyjímečně loví na stinných místech i během dne.
Rozšíření
Většina populací je stálá, nebo se v zimě potulují nedaleko hnízdišť, i když jsou známy přelety i do vzdálenosti více než 1500 km. V ČR se vyskytuje nehojně na většině území v nižších polohách. Stejně jako ve většině Evropy se i u nás početní stavy snižují, v letech 2001-03 u nás hnízdilo 130-500 párů. Na Domašovsku je nejčastěji zastižena v níže položených místech Boskovické brázdy (Říčany - Veverská Bítýška).
Sýc rousný (Aegolius funereus)
Popis
Vrch těla je tmavohnědý, se světlými skvrnami. Spodina těla je bílá s hustými tmavohnědými skvrnami. Závoj je bílý, tmavě lemovaný. Velikostí i zbarvením se podobá sýčkovi obecnému (Athene noctua). Liší se zejména hustě opeřenýma nohama, má velkou hlavu s kontrastněji zbarveným závojem. Teritorium obhajuje opakujícím se"pu-pu-pu-pu-pu".Velikost: délka 22-27 cm, rozpětí 50-62 cm, hmotnost samec 95-110 g, samice 120-210 g.
Ekologie
Hnízdí ve starých, většinou jehličnatých lesích, v dutinách po datlu černém nebo žlunách. Hnízdní dutinu nijak neupravuje, vystýlku tvoří zbytky kořisti a vývržky. Více než 95% potravy tvoří drobní savci, zbytek ptáci a zcela vyjímečně hmyz.
Rozšíření
Sýc rousný se vyskytuje od severovýchodního Polska přes Ural po západní Sibiř. Víceméně izolované populace žijí v pohořích střední Evropy. V posledních desetiletích se areál druhu rozšiřuje a sýc sestupuje i do nižších poloh. V celém areálu stálý, nanejvýš přelétavý druh. U nás původně obýval především horské jehličnaté lesy. Ve druhé polovině minulého století se začal šířit i do nižších poloh a v současnosti se vyskytuje asi na 40% území. Současně se zvyšuje i jeho početnost, v letech 1985-89 byla odhadována na 550-800 párů, v letech 2001-03 už na 1500-2000 párů. Na Domašovsku se s tímto druhem můžeme setkat nejčastěji při pohnízdních potulkách až do předjaří.
Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum)
Popis
Kulíšek nejmenší měří pouhých 16 cm, což je sotva velikost špačka. Rozpětí křídel je 34—45 cm. Základní barva vrchní části těla je tmavě hnědá s výraznými bílými či žlutobílími skvrnami, spodek je světlý s podélnými tmavými proužky. Hlas - jednoslabičné opakované „gyyg“, připomínající pískání hýla obecného.
Ekologie
Hnízdí řídce, v hlubokých jehličnatých horských lesích v dubnu až květnu jednou ročně. Hnízdo je umístěno v dutinách stromů po strakapoudech a datlech. Potravu tvoří převážně drobní hlodavci a ptáci, místy i hmyz. Loví i za dne a troufá si lovit i drobné ptáky za letu. Někdy si dělá v dutinách zásoby potravy z ulovené kořisti. Má na svou velikost silné spáry a loví i kořist větší, než je sám.
Rozšíření
Kulíšek nejmenší žije převážně v tajze severní Evropy a ostrůvkovitě v některých horských oblastech střední a jižní Evropy. Je stálý pták, jen horské populace přelétají na zimu do nižších poloh. U nás je rošíření kulíška soustředěné hlavně do oblasti jižních a západních Čech. Oproti stavům v 90. letech minulého století se počty zvýšily na 1200-2000 hnízdících párů, rozšiřuje se i velikost území kde hnízdí. Na Domašovsku se s tímto druhem můžeme nejčastěji setkat při pohnízdních potulkách až do předjaří.