Problematika tonutí ptáků v nádržích na zemědělských farmách

 

 

V posledních letech jsou ve větší míře v souvislosti s realizací záchranného programu pro sovu pálenou zjišována různá technická zařízení zejména v areálech zemědělských farem, která se stala postupně doslova pastí pro naše sovy (sovu pálenou, puštíka obecného a sýčka obecného) a další druhy ptáků, případně jiné živočichy.

Jedná se zejména o různé typy nádrží původně určené ke skladování melasy, vertikálně stojící roury dříve používané k naskladňování píce, různé vertikální dopravníky v systému čističek obilovin, větrací komíny stájí hovězího a vepřového dobytka a také standardní komíny kouřovodů.

V tomto příspěvku není hodnocen negativní vliv automobilové a železniční dopravy na populace sov, nebo poměrně vysoké úhyny prakticky všech druhů sov v důsledku srážek s vozidly na silnicích či železnicích jsou dostatečně známé nejen z ČR, ale i z dalších evropských zemí.

 

 

Nádrže na melasu

 

Na většině zemědělských farem u nás se donedávna nacházely (a někde ještě nachází) různé typy nádrží – polootevřené cisterny, nádrže kruhového či obdélníkového tvaru. Všechny tyto nádrže sloužily většinou k uskladnění melasy, která byla přidávána jako komponent (sladidlo) do krmiva hovězímu skotu. Po roce 1990 postupně došlo k redukci a zániku některých cukrovarů u nás, kdy melasa jednak přestala být ve větší míře produkována a současně většina zemědělských podniků přestala melasu používat.

 

Nádrže k uskladnění melasy v areálech zemědělských farem však zůstaly i nadále, většinou však již opuštěné a nevyužívané a postupně docházelo k jejich částečnému zatopení vodou. Všechny tyto nádrže se později staly doslova pastí pro celou řadu (druhů) ptáků, které opuštěné nádrže vyhledávají.

Konzistence melasy (její větší či menší naředění vodou) není z důvodu tonutí ptáků významná. Ptáci se topí jak v melase koncentrované, tak také v různě naředěném roztoku melasy s vodou, nebo pouze ve vodě. Není také významný tvar a velikost nádrže. Ptáci se topí jak ve standardních cisternách s poměrně malým vstupním hrdlem (i když zde zřejmě v menším počtu), tak v plně otevřených či polootevřených nádržích různého tvaru (kruhové, obdélníkové, čtvercové). Je mně znám také případ utonutí sovy pálené během noci v přípravce kravína pouze v kýblu s melasou.

 

Primární příčiny tonutí ptáků v kádích a nádržích nejsou dosud jednoznačně známy. Konkrétně u sov je možno uvést několik hypotéz. 1) Sovy jsou vyprovokovány svým obrazem na hladině, který je mystifikuje a vede ke skoku do nádrže (hladina působí jako zrcadlo). Toto chování bylo pozorováno u mladé sovy pálené v zajetí (BUNN et al. 1982). 2) Sovy se létají do nádrže koupat. 3) Sovy se létají do nádrže napít. 4) Tmavý prostor nádrží může být vyhledáván sovami jako úkryt.

 

První teorie však ne zcela dostatečně vysvětluje, proč se topí v nádržích také velké množství drobných pěvců, u kterých mystifikace jejich obrazem na hladině zřejmě nehraje významnou roli. Drobní pěvci mohou teoreticky létat do prostoru nádrží za potravou, nebo sladká melasa přitahuje množství hmyzu. Nádrže by také mohly pěvcům sloužit jako trvalý zdroj vody na farmě k pití a koupání. DIVIŠ (in litt.) jako další možnou hypotézu uvádí: „Ptáci běžně vletují do interiéru kravínů a jiných zemědělských objektů. Pokud neznají cestu ven nebo ji rychle nenajdou, začnou se chovat stresově, narážejí v letu do oken a stěn (zvláště v rozích), padají k podlaze, znovu vzlétají a poplašně hledají únikovou cestu. Mohou se takto dostat až ke stěně, pod kterou může být situována nádrž a posléze do ní spadnout“. I tato příčina může být za určitých podmínek významná.

 

Je pravděpodobné, že každá z uvedených hypotéz má svůj podíl na tom, proč ptáci nádrže vyhledávají a proč se v nich topí. KRAUSE (1998) dále uvádí, že sovy a případně dravci na tonoucí drobné pěvce v nádržích útočí a takto následně tonou. Domnívám se však, že tato příčina bude méně významná, nebo drobní pěvci tonou v nádržích v průběhu dne, kdy sovy neloví. Samozřejmě nelze v tomto směru vyloučit zřejmě ojedinělé případy, kdy poštolka (krahujec) pronásleduje kořist (pěvce), který hledá únik v nádrži a následně může dojít k utonutí kořisti i predátora. Osobně mám zato, že ptáci létají do nádrží zejména z důvodu potřeby pití a koupání (především pěvci).

 

Rekonstrukce tonutí ptáků v nádržích může vypadat následovně. Pták do nádrže vletí z různých příčin. Drobní pěvci mohou v prostornější nádrži i chvíli poletovat a hledat místo k dosednutí. Tmavá melasa či v tmavém prostoru nádrže tmavě vyhlížející voda může na ptáky působit dojmem bezpečného povrchu a ptáci posléze dosedají na hladinu. Jak jinak vysvětlit skutečnost, že k tonutí ptáků nedochází v přirozených vodních zdrojích (rybníky, přehrady, jezera, řeky, potoky, studánky, kaluže apod.)? Jelikož nádrže mají většinou kolmé stěny a pták není schopen se od tekutiny odpoutat (vzlétnout), hyne utonutím. V případě koncentrované či různě naředěné melasy je navíc únik ptáka vyloučen z důvodu slepení jeho peří melasou (s vysokým obsahem cukru).

Při kontrole nádrže na Šumpersku s hustou melasou jsme přímo v nádrži zaznamenali živou sýkoru modřinku, přilepenou břichem k hladině melasy, která již nebyla schopna se sama vyprostit. Sýkoru jsme vyňali, očistili a vypustili. Jelikož pták ještě neměl výrazněji slepené letky, bez problému odlétl. Z výše popsaného případu je zřejmé, že ptáci v husté melase tonou velmi pomalu.

 

Zajímavá byla pro mne zkušenost, kdy jsem doma na zahradě našel v sudu s vodou 20 utopených komárů a 4 včely. Zaujalo mne, jakým způsobem se zvířata dostanou do kontaktu s vodou a jak mohou utonout. Včely létaly běžně do sudu pít. Po příletu se zachytily nohami na svislé stěně sudu v těsné blízkosti nad hladinou a začaly pít. Pokud se stalo, že včela přilétla nebezpečně blízko k hladině a sklouzla do vody, začala tonout a nebyla schopna se již sama dostat ven. V tomto směru lze spatřovat určitou analogii i v případě tonutí ptáků.

 

Peří utonulých ptáků (příp. srst živočichů) v melase velmi brzy uniformě zčerná, kdy mizí veškeré původní zbarvení. Za této situace je přesnější druhová identifikace utonulých ptáků, zejména pak pěvců, velmi obtížná a leckdy možná pouze na základě některých morfologických znaků (délka, šířka a tvar zobáku, běháku, prstů, drápů).

Těla utonulých ptáků jsou pak melasou dobře zakonzervována a rozkládají se evidentně pomaleji. Při kontrolách zemědělských farem a nádrží jsme zaznamenávali pouze utonulé ptáky (a ostatní živočichy) nacházející se na hladině nádrží v různém stupni rozkladu. Těžko však říci, po jakou dobu se těla utonulých ptáků udrží na hladině a za jak dlouho padají dolů na dno nádrže. Frekventované nádrže se pak mohou stát doslova hřbitovy pro naše opeřence.

 

 

 

Dosavadní získané výsledky k tomuto fenoménu z území ČR

 

Během záchranných prací a aktivit v rámci projektu „Ochrana a podpora genofondu sovy pálené (Tyto alba) v ČR“ byly při instalacích a kontrolách hnízdních budek pro sovu pálenou na zemědělských farmách současně vyhledávány, kontrolovány a dle možností zabezpečovány všechny typy nebezpečných nádrží.

 

Přehled kontrolovaných nádrží v letech 1995-2002 a jejich současné zabezpečení vypadá následovně:

 

 

n

%

Počet zkontrolovaných zemědělských farem

2407

 

Z toho počet zemědělských farem s nádržemi

239

10

Počet již uzavřených nádrží (k 31.12.2002)

369

94

Počet otevřených nádrží (k 31.12.2002)

23

6

Počet nádrží s utopenými živočichy

76

19

Počet nádrží s utopenou sovou pálenou

17

4

 

Z uvedeného přehledu vyplývá, že pouze na 10 % kontrolovaných zemědělských farmách byly nádrže zjištěny. Celkový počet nádrží na farmách však bude reálně zcela jistě vyšší, nebo nádrže jsou poměrně nenápadné, leckdy různě zastrčené a jejich dohledávání může být obtížné. Dále z osobních rozhovorů s vedoucími pracovníky farem je zřejmé, že část nádrží na farmách byla odstraněna již v první polovině devadesátých let (tedy před kontrolou farem).

 

Je také zřejmé rozdílné zastoupení nádrží na farmách v jednotlivých regionech ČR. Na Moravě a ve Slezsku byla zjištěna přítomnost nádrží na 181 farmách (15 % z celkového počtu 1178 kontrolovaných farem), zatímco v Čechách byly nádrže nalezeny pouze na 58 farmách (5 % celkového počtu 1229 kontrolovaných farem). Ještě vyšší je disproporce co se týče počtu nádrží. Z 392 zjištěných nádrží bylo 313 nádrží nalezeno na Moravě (80 %) a 79 nádrží v Cechách (20 %). Tento nepoměr je důsledkem vyšší produkce cukrové řepy na Moravě (tzv. řepařské oblasti) a souvisí s častějším zkrmováním melasy. Na Moravě jsou pak zřejmé také rozdíly v rámci jednotlivých okresů: nejvyšší počet nádrží s utonulými živočichy byl zjištěn v okrese Olomouc (253 utopených ptáků), Znojmo (204 ptáků), Přerov (102 ptáků), Vyškov (81 ptáků) a Uherské Hradiště (35 ptáků). Naopak téměř bez nádrží byly okresy Frýdek-Místek, Jeseník, Karviná, Nový Jičín a Opava (POPRACH 2000).

 

Seznam druhů a počtu živočichů utopených v nádržích na zemědělských farmách během realizace projektu „Ochrana a podpora genofondu sovy pálené (Tyto alba) v ČR“ v letech 1995-2002

 

Drobní pěvci

690

Rehek domácí

84

Havran polní

42

Sova pálená

43

Vrabec sp.

39

Vlaštovka obecná

24

Holub domácí

21

Kočka domácí

6

Sýček obecný

6

Špaček obecný

4

Kavka obecná

3

Poštolka obecná

2

Kuna sp.

2

Zvonohlík zahradní

1

Sýkora koňadra

1

Sýkora modřinka

1

Pes domácí

1

Veverka

1

CELKEM

971

 

Drobní pěvci v přehledu utonulých druhů dominují, většinu jich pak nebylo možné spolehlivě určit. Počet utonulých ptáků v nádržích však bude zcela jistě několikanásobně vyšší (sčítána byla pouze těla ptáků plovoucí na hladině). Je potřeba také zdůraznit, že ptáci se v nádržích mohli topit i po dobu několika desítek let, kdy byly nádrže na farmách využívány, což mi bylo několikrát pracovníky farem potvrzeno.

 

Největší zaznamenanou pastí, co se týče druhového složení, byla nádrž s melasou v okrese Vyškov. Dne 17.7.1997 zde bylo nalezeno celkem 59 utonulých ptáků: 10 sov pálených, 1 sýček obecný (oba silně ohrožené druhy), 8 rehků domácích, 37 vrabců sp., 2 holubi domácí a 1 zvonohlík zahradní. Velikost nádrže činila 396 x 165 (půdorys) x 300 cm (výška), výška hladiny melasy v nádrži dosahovala pouhých 15 cm. Jednalo se o plechovou káď, z poloviny zastřešenou, dle sdělení bylo zastřešení narušeno větrem v roce 1992. Nádrž byla vlastníkem po upozornění neprodleně odstraněna. V jedné nádrži na Olomoucku bylo během kontroly nalezeno 250 utonulých pěvců (plovoucích na hladině). Nádrž byla opět po upozornění vlastníkem odstraněna.

 

Problematika tonutí ptáků v nádržích byla všeobecně v minulých letech opomíjena, i když například v monografiích o sově pálené autoři vždy věnují tomuto problému určitou kapitolu a při hodnocení mortality sovy pálené bývají zastoupeni také utonulí jedinci (např. BUNN et al. 1982, BRUIJN 1994). Pozornost této problematice začala být věnována také na Slovensku, kde v roce 2002 z celkem 37 nalezených uhynulých sov pálených se 11 utopilo ve 4 nezakrytých cisternách (SÁROSSY 2002).

 

Jak tonutí ptáků v nádržích dlouhodobě zabránit

Jak vyplývá z uvedeného přehledu, bylo k 31.12.2002 uzavřeno nebo se podařilo odstranit celkem 369 z celkového počtu 392 nalezených nádrží (94 %). Zbývajících 23 doposud otevřených nádrží (6 %) je v současnosti zemědělskými podniky využíváno a nelze je uzavřít (3 z nich jsou velkoobjemové nádrže Vítkovice a jejichž uzavření je nereálné).

 

Nejspolehlivějším způsobem, jak zabránit tonutí ptáků v nádržích je fyzická likvidace nádrže po dohodě s vlastníkem (její rozpálení a odvoz do sběrny železného odpadu). Poměrně spolehlivým řešením je také převrácení nádrže (po dohodě s vlastníkem), příp. otevření výpustného ventilu, pokud tekutina není již příliš hustá a zcukernatělá.

 

V některých případech však vlastník s likvidací nádrže nesouhlasí pro její možné budoucí využití a je tedy nutno přikročit k alternativnímu zabezpečení. To lze řešit poměrně dobře např. uzavřením nádrže králičím pletivem. Zde však vzniká určité nebezpečí, že nové pletivo (často větších rozměrů) bude z nádrže odcizeno a zabezpečení přestane plnit svůj účel. Provizorní alternativou je také uzavření nádrže např. deskami apod. Jedná se však o opatření spíše krátkodobé, nebo tento typ zastřešení může být postupně narušen větrem, lidmi apod. Další možností, kterou jsme testovali, bylo zaplnění nádrže cca 30-50 cm vrstvou slámy, která tvoří na hladině bezpečný povrch pro opeřence. Tento způsob se jevil jako ideální, avšak při kontrolách takto zabezpečených nádrží s naředěnou tekutinou v dalších letech bylo nutno do nádrží slámu doplňovat, nebo vrstva slámy v nádrži postupně pomalu klesala dolů. Tímto způsobem lze tedy spolehlivě zabezpečit nádrže, kde je již tekutina konzistentní a udrží slámu z větší části nad hladinou. Poměrně dobře jdou uzavírat nádrže typu cisteren, a to buď víkem přímo u hrdla nádrže nebo pletivem.

 

Problém s uzavřením nádrže vzniká, pokud vlastník nádrž v současnosti využívá (s jejím uzavřením nesouhlasí) anebo v případě zmíněných velkoobjemových nádrží (u kterých je uzavření nereálné). Je-li nádrž vlastníkem recentně využívána, pak je nutno se vždy individuálně dohodnout dle konkrétních podmínek a možností na „bezpečném“ provozu nádrže. Např. nádrž uzavřít z větší části pletivem a ponechat pouze volnou část pro odběr melasy a tu vždy provizorně přikrývat apod. Takto provozované nádrže a jejich zabezpečení je samozřejmě nutno alespoň jednou do roka zkontrolovat (nicméně totéž platí i u ostatní alternativně zabezpečených nádrží).

 

 

Vertikální roury

 

Dalším nebezpečím, které sovám na farmách hrozí, jsou různé typy vertikálně stojících rour (většinou od vzduchotechniky) na půdách kravínů, ve stodolách apod. Doprava píce fukary se v současnosti již sice provozuje minimálně, nicméně stojící roury představují pro sovy stále velké nebezpečí. Sova do roury vletí, sklouzne po vnitřní hladké stěně dolů a již není schopna vzlétnout nebo se dostat zpět nahoru (a to přesto, že některé roury mají průměr kolem 50 cm).

BERKA (in litt.) & KRAUSE (1998) uvádí z Břeclavska nálezy uhynulých ptáků v potrubí vzduchotechniky v areálu farmy v Rakvicích následně: 1. roura vzduchotechniky - 2 uhynulé sovy pálené, 1 poštolka obecná, 1 kavka obecná, 2. roura - 2 uhynulé poštolky obecné. Dále samostatně stojící plechové roury o průměru 45 cm, délce 198 cm a průměru 36 cm, délce 100 cm: 1. roura (průměr 45 cm) - 5 uhynulých sov pálených, 2. roura (průměr 45 cm) - 2 uhynulé sovy pálené, 3. roura (průměr 36 cm) – 1 uhynulá sova pálená, 2 pěvci a 1 netopýr. Na farmě v Rakvicích bylo tedy v roce 1998 za blíže neurčené časové období nalezeno v rourách celkem 11 uhynulých sov pálených, 3 poštolky obecné, 1 kavka obecná, 2 pěvci a 1 netopýr. DIVIŠ (1996) uvádí nález Dobrovolného, který v roce 1982 nalezl ve stojící plechové rouře ve skladu sena 7 uhynulých sov pálených. ŠLECHTA (in verb.) nalezl v roce 2001 na zemědělské farmě v okrese Praha-východ ve vertikální rouře 1 uhynulou sovu pálenou s německým kroužkem kroužkovací stanice Helgoland. POPRACH & kol. nalezli v roce 1998 ve vertikálních rourách 1 uhynulou sovu pálenou na Bruntálsku a v roce 2002 1 uhynulou sovu pálenou na Novojičínsku. HERTL (in litt.) pak nalezl na Brněnsku v 1 rouře o průměru 50 cm a délce 150 cm 1 holuba?. Je zřejmé, že těchto případů však bude evidentně více.

Obdobně nebezpečná jsou na farmách další technická zařízení (čističky obilovin, vertikální typy dopravníků obilovin a šrotu apod.), která vyúsují vně objektu v horizontální poloze a v interiéru objektu jsou zalomena do vertikálního zakončení. I zde sovy mohou zapadnout a následně hynou hladem.

 

Jiné nebezpečí představuje pro sovy systém rour (a již čističek nebo vzduchotechniky), ze kterých se sovy dobře dostanou a ve kterých nezřídka i zahnízdí. Tato zařízení bývají v počátku hnízdění v klidu a k jejich spuštění dochází až v průběhu července či srpna (tedy v době žní), kdy sovy mají na hnízdě odrostlá mláďata z prvního hnízdění nebo druhou snůšku. Po uvedení těchto zařízení do provozu jsou pak ptáci (mladí i dospělí) usmrceni, jak mi bylo již vícekrát sděleno pracovníky farem, kteří o přítomnosti sov nevěděli.

 

Jak zabránit úhynům sov ve vertikálních rourách

Vertikálně stojící roury (většinou již nepoužívané) lze bez potíží převrátit na podlahu, čímž se stávají pro sovy zcela neškodné. Časově mnohem náročnější je však vyhledávání těchto rour v objektech zemědělských farem.

Všechny ostatní typy rour vyúsující z různých technických zařízení je možno uzavřít králičím pletivem. Na farmách je pak žádoucí sovám nabídnout bezpečnou hnízdní budku, která již předem eliminuje jakékoli ztráty z důvodu technických nástrah a chrání sovy před predací kunou - více na http://www.mujweb.cz/www/tyto/ .

 

 

Komíny

 

Jiné nebezpečí, již mimo areál zemědělských farem, představují pro sovy nevyužívané komíny (u domků a chaty poblíž lesa apod.), které sovám poskytují způsob úkrytu. I do interiérů těchto komínů sovy (puštík obecný, sova pálená, sýček obecný) pronikají, ve většině případů se nedostanou zpět a následně hynou vyhladověním. Nepřekonatelnou překážku pro únik sov z komínů tvoří azbestocementová roura, kterou je kouřovod v nadstřešní části prodloužen, případně různé typy komínových vložek a glazur. U zděných komínů bez vložek a prodloužených rour neuniknou ti ptáci, kteří prolezou do roury od kamen (DIVIŠ 1996, ZVÁŘAL 2002).

Naskýtá se otázka, zda sovy se mohou dostat nahoru i v případě zděných či kameninových komínů? Pokud je mi známo, nález uhynulého jedince z těchto typů komínů nebyl dokumentován. MARŠÁLEK (in litt.) pak uvádí, že únik z těchto typů komínů sovám nečiní problémy.

 

Případ uhynulého puštíka obecného v rouře od kamen uvádí ve své povídce pro děti „Dvě soví tragédie“ již MÜHLSTEIN (1963).

 

Další případy úhynů sov v komínech popisuje MARŠÁLEK (in litt.). V letech 1969-1971 navštěvoval dřevěnou chatu u Střeně – nyní v CHKO Litovelské Pomoraví (chata se nachází bezprostředně u lesa). Z toho 2x vždy po zimě našel zapadené puštíky obecné v kamnech. V prvním případě se jednalo o 2 již uhynulé jedince. Ve druhém případě mu po otevření dvířek od kamen 1 puštík vlétl přímo do tváře a poté narazil na okno. Pták byl následně chycen a vypuštěn do přírody. Komín v této chatě je azbestový, o průměru 15 cm.

Další nálezy uhynulých sov v komínech uvádí MARŠÁLEK z obce Radnice na Bouzovsku. V roce 1974 se sousedem zatopili v nově postavené chatě. Protože se z komína začal ozýval hluk, byla provedena kontrola komína inspekčními dvířky, z nichž po jejich otevření vylétl 1 puštík. Z puštíka se za letu ještě kouřilo. V komínu pak byly nalezeny zbytky dalších 3 sov, z nichž dle MARŠÁLKA se v 1 případě jednalo o kalouse ušatého. Druhý den byla nalezena poblíž chaty 1 uhynulá ohořelá sova, zřejmě jedinec z předchozího dne. V tomto komínu byly nalezeny zapadené sovy již také dříve: jedna uhynulá a druhá ještě živá sova, převzata do péče a poté vypuštěna. Komín chaty je osinkocementový, o průměru 15 cm.

V dubnu 1979 zaslechl MARŠÁLEK v poledne houkání sovy. Pokoušel se hlas lokalizovat a zjistil, že houkání vychází ze zamčené chaty. Upozornil proto písemně vlastníka chaty, že v komínu je zapadená sova. Odpoledne jej vlastník chaty navštívil a sdělil, že jedna sova z kamen vylétla (do lesa) a druhá (puštík obecný) byla již čerstvě uhynulá. Puštík měl zakrvavená pera a až na kost odřené zápěstní klouby křídel, jak se pokoušel dostat komínem nahoru. Komín chaty byl osinkocementový.

 

Z dalších zaznamenaných případů byla na Zlínsku v letech 1994 a 1997 v komínu zemědělské usedlosti a dalšího objektu nalezena vždy 1 uhynulá sova pálená (jedinec nalezený v roce 1997 pak byl čerstvě uhynulý, s opáleným peřím - RÁDL, OkÚ Zlín in litt.). Podobně v okrese Vyškov byla v komínu myslivecké chaty v polích v zimě 1995/1996 nalezena uhynulá sova pálená. Další uhynulou sovu pálenou v komínu špejcharu na Plzeňsku zaznamenal v roce 1999 HRUŠKA (in litt.). BUREŠ (in verb.) zjistil v rouře od kamen v objektu lesnického učiliště ve Šternberku v roce 1985 zbytky 2 puštíků obecných, 1 strakapouda a 2 sýkor sp. Přibližně kolem roku 1985 v zimě jsem vídal pod betonovou stříškou tohoto komína puštíka pravidelně sedat.

DIVIŠ (1996) zaznamenal v běžném typu komína osamocené chaty na kraji malého lesa v polích okresu Náchod v období od 22.10.1995 – 1.1.1996 celkem 25 zapadených puštíků obecných, z nichž pouze jediný pták byl náhodně zjištěn živý a vypuštěn. V samotném komínu bylo nalezeno 19 puštíků a dalších 6 puštíků proniklo až do roury od kamen. ZVÁŘAL (2002) uvádí ze Zlínska dokonce desítky! doložených nálezů uhynulých sov z interiérů komínů (avšak blíže je nekomentuje) a domnívá se, že u puštíka obecného úhyny v komínech představují nejvýznamnější faktor v mortalitě druhu. Dále uvádí z komínů úhyny také u poštolky obecné, holuba sp., havrana polního, žluny sp., sýkory sp. a jiřičky obecné.

 

Většina uhynulých sov v komínech bývá zjišována z důvodu špatného tahu kamen v důsledku ucpání kouřovodu (většinou roury od kamen) tělem sovy.

Komíny sovy vyhledávají v průběhu zimy jako úkryt, který je chrání před nepříznivými klimatickými vlivy a zřejmě také na jaře při hledání hnízdní dutiny. Sovy přitom zalézají spíše do komínů, které nejsou příliš zaneseny sazemi, tedy do komínů nových nebo nepravidelně používaných.

 

Určitým typem komínů, kde sovy padají a hynou, jsou také na zemědělských farmách větrací šachty kravínů a vepřínů (u každého kravína či vepřína je jich přítomno vždy několik). Pokud jsou tyto šachty ve spodní části uzavřené, bez únikového otvoru, vytváří pro sovy obdobnou past jako komíny kouřovodů. Např. na Znojemsku byla v červnu 1998 ve větrací šachtě vepřína nalezena uhynulá sova pálená. Negativní zkušenosti s úhynem sov ve větracích šachtách jsou známy také z Německa (GRAEF in verb.).

 

Jak zabránit úhynům sov v komínech

Všechny typy komínů je možno jednoduchým způsobem s vynaložením minimálních finančních vstupů uzavřít pletivem. Pletivo, nejlépe z nerezové oceli, lze zabudovat i přímo do zdiva komínu (DIVIŠ 1996). Zde se také naskýtá možnost pro státní orgány ochrany přírody vyjadřující se ke stavebním řízením (Správy CHKO, Správy NP, MÚ) ukládat do podmínek ke stavbě důsledné zabezpečení kouřovodu proti pronikání ptáků (uvedenou metodou).

U větracích šachet kravínů a vepřínů je vhodné pro sovy zajistit únikový východ ve spodní části šachty, kde je umístěna pohyblivá záklopka, kterou lze zajistit tak, aby šachta byla stále otevřená.

 

 

Ostatní

 

V jednotlivých případech se mohou sovy zachytit drápy v různých konstrukcích stěn a krovů. Takto zaznamenal POPRACH & kol. v okrese Znojmo v roce 2000 sovu pálenou zachycenou drápy v sítu chladiče kombajnu, která se nemohla vyprostit a následně uhynula. Další podobný případ byl zaznamenán v roce 1998 v okrese Prostějov, kde sova pálená byla zachycena drápy mezi stěnou objektu a střešní konstrukcí. V roce 2002 byla dále nalezena uhynulá sova pálená v okrese Vyškov zamotaná do provazů v objektu zemědělské haly. V roce 2002 nalezl KRAUSE & OPLUŠTIL (in litt.) na Břeclavsku uhynulou sovu pálenou uvízlou nohou ve škvíře špatně dovřených dveří půdy kravína.

Jisté nebezpečí pro sovy může představovat také jejich uvěznění v sezónně využívaných objektech. Úhyny po uzavření objektů jsou však známy spíše z prostorů sakrálních objektů. Např. v okrese Olomouc našel POPRACH v roce 1985 uzavřenou kostelní věž s mumifikovanou samicí sovy pálené a 4 vysušenými vejci. Podobný případ uvádí DIVIŠ (in litt.) z okresu Náchod, kde v roce 1992 nalezl v uzavřené kostelní věži 4 mumifikovaná mláďata a 3 vejce sovy pálené (těchto případů však bude evidentně více).

Případ úhynů sov ze Slovenska v budově sila popisuje SÁROSSY (2002). Sovy se dostávaly do pětiposchoďového sila jediným otvorem v jeho spodní části a posléze již pravděpodobně nebyly schopné najít cestu zpět. Při kontrole pak bylo v nejvyšším poschodí budovy nalezeno 7 uhynulých sov pálených (evidentně se jednalo o staré ptáky, nikoli o mláďata - SÁROSSY in litt.). Tato past byla posléze zabezpečena instalací hnízdní budky k přístupovému otvoru do budovy.

 

Nebezpečí představují pro sovy také elektrické dráty, do kterých sovy mohou narazit. Při nárazu může dojít k vytvoření elektrického oblouku (případně náraz může být pouze mechanický) a sovy jsou poté dočasně či trvale handicapovány, nebo hynou. Případ úhynu puštíka obecného nárazem do drátů popisuje MÜHLSTEIN (1963). Další případy úhynu sovy pálené nárazem do drátů z let 2000-2002 jsou známy ze zprávy Kroužkovací stanice: 2 případy z Novojičínska uvádí KAŠINSKÝ, 1 případ ze Znojemska REITER, 1 případ z Chomutovska ŽÁK a 1 případ ze Svitavska REJMAN. O úhynech sovy pálené následkem výboje elektrického proudu na hnízdišti ve zděných trafostanicích z Plzeňska se zmiňuje HRUŠKA (in litt.). Ten dále nalezl na Plzeňsku v roce 2000 2 uhynulé sovy pálené pod sloupy 22 KV, podobně 1 sovu pálenou pod sloupem 22 KV na Hodonínsku nalezl HORAL & JAGOŠ (in litt.).

 

Pravidelně dochází k zabití sov a dalších druhů ptáků také nárazem do oken či prosklených ploch. MARŠÁLEK (in litt.) na Bouzovsku zaznamenal pod oknem své chaty 2 zabité budníčky menší, 1 kosa černého a 1 sýkoru koňadru. Jeho soused pak 2 žluny zelené, 2 kosy černé, 1 strakapouda velkého, 1 sýkoru koňadru a 1 modřinku. Ptáci se zabíjeli pouze o okna, která nebyla opatřena záclonou. Po umístění záclony již nárazy ptáků do oken zjištěny nebyly.

 

 

LITERATURA

 

BRUIJN, O. DE 1994: Population ecology and conservation of the Barn Owl TYTO ALBA in farmland habitats in Liemers and Achterhoek (The Netherlands). - Ardea, 82/1: 1-109.

BUNN, D.S., WARBURTON A.B. & WILSON, R.D.S. 1982: The Barn Owl. – Poyser, Calton.

DIVIŠ, T. 1996: Sovy v pasti. – Ptačí svět, III./1: 5.

KRAUSE, F. 1998: Smrtící pasti / Killing traps. – Zpravodaj Jih. pob. ČSO, 12: 51-52.

MÜHLSTEIN, L. 1963: Zelená a modrá setkání. – Krajské nakladatelství, České Budějovice.

POPRACH, K. 2000: Nebezpečné nádrže na zemědělských farmách. – Ptačí svět, VII./2: 5.

SÁROSSY, M. Plamienka 2002 výsledky monitoringu a ochrany plamienky driemavej v roku 2002. – Vtáčie správy, 2 (9): 6-8.

ZVÁŘAL, K. 2002: Mohou být architektonické nástrahy příčinou kritického úbytku sýčka obecného (Athene noctua)? – Crex, 18: 94-99.

 

Karel Poprach